25.května 2016

Velmi  potěšilo, když o nás napsali že Starobělská pekárna má dobrou pověst ...

Chléb a pečivo jsou ve Starobělské domácí pekárně vyráběny tradičními výrobními postupy podle vlastních originálních receptur kynutých těst. Veškeré výrobky jsou tvarovány ručně a pečené ve zděné parní peci. Díky tomu se pečivo vyznačuje dobře propečenou kůrkou, která zachovává vláčnost střídky. Stabilita senzorických vlastností pečiva je důkazem dodržování výrobních postupů a systému HACCP.

Každý u nás vyrobený kus pečiva je originálem, který si jistě zaslouží místo nejen na svátečním stole labužníků.

Historie Starobělské domácí pekárny se píše od roku 1924, kdy byla založena panem Poláškem, mistrem pekařským. V roce 2000 byla pokračovateli v tradici, manželi Chalupskými, zrekonstruována tak, aby vyhověla  nejpřísnějším požadavkům na hygienu provozu a na minimalizaci negativních vlivů na životní prostředí. Při této příležitosti byla pec na pevná paliva nahrazena zděnou parní pekařskou pecí s ohřevem na zemní plyn, celý provoz koncipován jako bezodpadový.

„CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ..."  je nejběžnějším a zároveň nejuctívanějším druhem pečiva, známým již z dob starého Egypta a provázejícím výživu lidstva všech známých kultur. Někteří z nás ještě pamatují, že po mnoho generací nesměl pecen chleba jakožto symbol hojnosti nadcházejícího roku chybět na slavnostně prostřeném štědrovečerním stole. Drobky chleba se házely do ohně, aby neškodil, a nosily se pod ovocné stromy, aby dobře rodily, krajíc chleba za trámem byl prevencí proti požáru. Pecen chleba býval výslužkou čeládce i žencům při sklizních... Na vesnicích byla výroba chleba záležitostí hospodyně, v odlehlých horských oblastech dokonce až do poloviny 20.století. Ve městech od středověku existovaly pekařské cechy sdružující řemeslné pekárny s rozmanitou specializací sortimentu.

Ačkoliv dnešní pekárny nabízejí nepřeberné množství druhů pečiva a chleba, své místo   v něm neztratil kvasový chléb, který je považován za zdravější a snáze stravitelný.

Kvas je přirozenou substancí. Vnitřní slupka obilného zrna obsahuje stopy kvasinek a mléčné bakterie, smícháním vody a mouky dochází za příznivé teploty k přirozenému kvašení těsta. Mléčné bakterie se podílejí na typickém, intenzívním chlebovém aroma, kyselina mléčná je navíc přirozeným konzervantem, takže chléb vydrží déle čerstvý. Mikroorganismy přítomné v kvasu se postarají během dlouhé doby kynutí těsta o takové změny v mouce, které ji činí stravitelnější. Díky kvasu se v těstu nachází také aminokyseliny, které nebyly v původním pšeničném zrnu, například enzymy - ty přeměňují komplexní molekuly na "jednodušší", lidským tělem lépe přijímané. Chléb vyrobený z kvasu má příjemně nakyslou chuť, nejvhodnější způsob jeho uchování je zabalení do plátna.

Dnešní módou je dohánět (a předhánět) v čemkoliv země EU. Zjišťovali jsme, jak vypadá situace se vztahem k chlebu a pečivu v kulinářské baště unie, ve Francii:
Každý správný Francouz ví, že chleba se kupuje v pekařství. Jistěže v samoobsluhách a supermarketech existují také oddělení s pečivem, ale zde si Francouz svou bagetu zakoupí opravdu jen v krajním případě. Snad jen když venku hodně prší a do supermarketu je to blíž nebo když má jeho pekař zrovna dovolenou. Ačkoliv se dnes už mnohé francouzské rodiny obejdou bez svého řezníka a maso nakupují v samoobsluze, na pečivo jsou tito proslulí gurmáni přece jen stále velmi nároční...   
(převzato ze Zápisníku zahraničních zpravodajů, Český rozhlas1 - Radiožurnál).   Všichni pekaři by si jistě přáli, abychom v této oblasti Francouze alespoň dostihli.